STACIONÁRNÍ TERAPIE PSA
Psí psychologické centrum
/ Behaviorální poradna pro psy s problémovým chováním /
Sídlo: Starý Pelhřimov 4, 393 01 Pelhřimov
Kraj Vysočina - 
Czech republic
Tel: +420 720 404 817 - objednávání klientů
Email: terapiepsu@email.cz
Provozní doba: PO - NE 8.00 - 18.00 Hod.
Není důležité, že pes leží na sedačce, pokud jste mu to dovolili, důležité je, že poslechne, že z ní má odejít !!!
Nabízíme stacionární program od 1 do 4 měsíců ustájení psa.
S lehčí poruchou je pes ustájen po dobu 1 měsíce u nás, a pak dojíždí 1 x za měsíc majitel se psem do naší poradny ke konzultaci a k mentálnímu tréninku
Se středně těžkou poruchou je pes u nás ustájen 2 měsíce, a po té dojíždí majitel se psem 1 x do měsíce do poradny ke konzultaci a k mentálnímu tréninku
U těžších poruch je pes u nás ustájen až 4 měsíce, po té dojíždí majitel psa 1 x do měsíce k nám do poradny za účelem konzultace a dalšího případného postupu při domácí mentální terapii.
Ceny stacionární terapií jsou účtovány vždy na daný měsíc dle závažnosti daného problému
/ Pokud má pes vážný zdravotní problém, tak u veterináře necháte peněz daleko více / jen pro srovnání
Máte psa rváče a agresora? musíte počítat s úhradou ošetření a léčení poraněných zvířat, kterou po Vás bude jejich majitel vyžadovat / cca léčba od 3 tis / měsíc, záleží také na počtu napadených psů vaším psem v daném měsíci.....
Zničení vybavení bytu a osobních věcí / od 1 tis. /za měsíc
Neshody se sousedy / štěkání a vytí psa, škrábání na dveře apod. / to se nedá penězi ani vyčíslit
Problémy při sociálních aktivitách / návštěvy, výstavy, výcvik na cvičišti, venčení, veterina - hysterie, bojácnost, agresivita apod. .... a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna !!! V případě, že se při pouhém podezření na problémové chování vašeho psa ihned obrátíte na nějakého specialistu, budete tím mít patrně do budoucna ušetřeno mnoho finančních prostředků i nerviček :-), protože se případná diagnostika problémového chování vašeho psa podchytí včas a terapie je zcela úspěšná !!!
V případě stacionární terapie je nutno brát na zřetel, že doba ustájení vašeho psa za účelem převýchovy nebo-li odstranění závadného chování jehož délka je od 1 - max. do 4 měsíců - dle závažnosti problémového chování /, je nic oproti dalšímu dlouholetému a hlavně bezproblémovému soužití ve vaší již spokojené domácnosti.
Pes se neodcizí !!!!
Nejčastěji uváděný argument, totiž že se pes během pobytu ve výcvikovém středisku svému majiteli odcizí nebo že dokonce trpí, nemohu potvrdit. Rovněž nemohu potvrdit, že by pes po předání majiteli poslouchal jen svého terapeuta.. Dokonce si troufnu jít tak daleko, že pro majitele může stacionární výchova znamenat velkou výhodu. Pes i jeho majitel si po nějaký čas od sebe odpočinou a načerpají síly k dalšímu již správnému způsobu spolužití. Opakovaně slýcháváme obavy majitelů, že psi při stacionárním výcviku prožívají stesk a stres z odloučení, že po návratu ke svému majiteli se chovají úplně jinak než před tím. kdyby tomu tak bylo, museli by mít poruchu chování všichni psi, kteří žijí ve psích útulcích, u chovatelů, kteří dávají přednost kotcovému ustájení, u policie, u celníků, ale i ve psích hotelech a penziónech. Dnes už naštěstí bývají ubytovaní, péče i krmení u oficiálně povolených a kontrolovaných zařízeních velmi dobré a také zacházení se psy většinou odpovídá dnešnímu stavu kynologických vědomostí. Naším cílem je psa zklidnit a naučit ho reagovat pouze pro potřeby majitele, dále se majitel musí u nás naučit manipulaci se psem, používat správnou povelovou techniku, kdy psa chválit a kdy trestat a jakou technikou. Jak se chovat v dané situaci, jak předcházet konfliktům apod. Prostě naučíme majitele a jeho psa k vzájemnému soužití v lidské smečce.
Problémové chování u psa
Zvláště při převýchově psů s výrazným problémovým chováním pokládám stacionární převýchovu za vhodnější než ambulantní. Ukazují to zkušenosti z mnoha desítek psů v nejrůznějších oblastech výcviku. Snadno to mohu zdůvodnit na vzorovém příkladu:
Francouzský buldoček Akir v průběhu let stále častěji propadal agresivním návalům a napadal lidi i psy. Jakmile spatřil cyklistu, dítě nebo jiného psa začal intenzivně lovit. Pokud mu někdo sáhl na jeho hračku či krmení bez varování ihned napadl i člena rodiny. Nijak se nedržel ani před svým páníčkem. Až do 4-tého roku života si s ním rodina vytrpěla své. Na doporučení veterináře byl pes vykastrován, ale jak se dalo očekávat změna k lepšímu chování tudy nevadla. Dvakrát týdně začal do rodiny docházet ambulantně pracující výcvikář / cvičitel psů /. Téměř rok docházel majitel se svým psem i na kynologické cvičiště. Vše bez tíženého úspěchu. Pes měl totiž zažité své chování v dané rodině, v daném okolí a za daných okolností /.
Po pár měsících se pes dostal do našeho Psího psychologického centra. Poměrně rychle se mi podařilo nalézt příčinu Akirova chování: byl nekriticky zbožňován, jakákoliv přísnost k jeho psí osobě byla tabu, v průběhu let si pes stále více upevňoval své místo ve smečce a stával se alfa pes, který vede svojí smečku životem.
Pes byl po čtyři roky vychováván s velkou láskou, ale tímto způsobem se jen víc a víc posilovalo jeho dominantní chování. Protože si ho Akir osvojil v určitém známém prostředí, bylo pro něj vhodnější udělat jasný řez a z tohoto prostředí ho na nějakou dobu vytrhnout, aby byl nucen se znovu zorientovat a spolehat se na jiné osoby. Díky změně okolí, denního režimu, způsobu komunikace s Akirem si pes osvojí terapeutem požadované chování podstatně rychleji a učí se snadněji / důvod/? podřízení se novému vůdcovi aby pes přežil v nové smečce/. Zkušený behaviorální odborník a praktik nedělá emocionální chyby, jichž se v mnoha případech dopouštějí jak majitelé psů, tak i výcvikáři na kynolog. cvičácích. Behaviorální praktik má také čas se psem den za dnem důkladně zabývat, na očekávané nežádoucí chování je připraven a ví jak mu cíleně čelit.
Při ambulantní terapii či převýchově, jenž probíhá jednou či dvakrát týdně, to není možné, protože majitel přirozeně mimo dobu terapie s Behaviorálním praktikem nevědomky projevuje chyby a slabosti, jež není schopen správným způsobem sám korigovat. Proto nabízíme už i měsíční až tří měsíční cykly s ubytováním psa v našem středisku s tím, že majitel dojíždí za svým psem kdykoliv chce a zapojuje se do nápravového programu psa. U velmi těžkých případů je doba ustájení okolo 3-4 měsíců a u lehčích forem je to 1- 2 měsíce.
Každopádně prvních 14 dní potřebuje behaviorální praktik k tomu, aby se psem během prvních dní dokázal navázat vztah důvěry, protože bez důvěry se nedá spolupracovat a veškerý nápravový program, který je vypracovám vždy na daného jedince by postrádal smysl.
Vzhledem k tomu, že pes nemá časovou paměť, nedochází k tomu, že by odvykl k majiteli. Když si ho majitel vyzvedne, má stejnou radost, jako kdyby byl sám jen několik hodin. Když si majitelé po ukončení smluvního stacionárního /internátního/ programu přijeli pro Akira, bylo to zrovna tak. Dnes je celá jeho rodina velmi ráda, že se k tomuto kroku odhodlala, stejně jako mnoho dalších majitelů psích kamarádů.
Co to je za dobu 1- 4 měsíců ve Psím psychologickém centru oproti 10-15 létům spokojeného a bezproblémového života v rodině spolu s napraveným hafanem.
Školit se u nás musí povinně i majitel ustájeného psa !!!
Samozřejmě by bylo chybné předat psa majiteli do starého prostředí bez toho, že by byl on řádně teoreticky i prakticky poučen. Nežádoucí chování by se totiž mohlo u psa po delší době projevit znovu. Pes si instinktivně spojuje věci a velmi rychle zjistí, zda se jeho majitel dokáže vůči němu prosadit. Podle toho pak řídí své chování.
V našem psím psychologickém centru proto bezpodmínečně vyžadujeme, aby po základním nápravovém programu u nás majitel zůstal po nějakou dobu "asi 3 hod"a učil se vše společně se svým psem. Pokud je pes u nás ustájen např. 3 měsíce dojíždí majitel za psem min. každé tři týdny na dobu nezbytně nutnou " na dopoledne nebo odpoledne"a pracuje pod vedením terapeuta se svým psem. Pokud totiž pes po uklidnění a srovnání jeho povahy a odstranění nežádoucího chování zjistí, že jeho majitel s ním nezachází jinak než jeho behaviorální terapeut, bude se i on pod jeho vedením chovat žádoucím způsobem. Pokud se dokáže trvale řídit radami behaviorálního terapeuta, pes se zbaví svého problémového chování rovněž natrvalo.
Akir je dnes již 18 měsíců zpátky doma a problémové chování se u něj již neobjevilo. Pes a jeho rodina žijí společně bez stresů a štastně, tak jak bych to přál všem majitelům psích kamarádů.
Také v jiných případech může být stacionární /internátní/ výchova a převýchova úspěšná a vhodná, například když majitel nemá čas se svým psem systematicky pracovat. Záleží vždy na okolnostech závadného chování a není dobré umístit do kynologického výcviková střediska psa, který má problémové chování, protože nemohu doporučit cvičit se psem, který má poruchu chování. K výcviku přistupujeme až po zklidnění psa a odstranění jeho závadného chování. Pak má pes chuť, ochotu a čas vnímat požadované povely od majitele nebo psovoda a včas a vesele na ně reagovat a tím dorýsovat vztah psovod+ pes. Vždy formou hry a zábavy !!!
Pro nauku o chování zvířat se používá několik pojmenování. Je to důsledek toho, že moderní nauka o chování zvířat je syntézou tří původních vědeckých směrů bádání. Etologové se zabývali nejen zákonitostmi vrozeného nebo-li instinktivního chování, ale i mnohými jevy z oblasti učení zvířat. V nynějším názvosloví se však ustálil pojem etologie jako označení té součásti nauky o chování zvířat, která se zabývá vrozenými formami chování. Etologie je nauka o životních projevech a chování zvířat. O psychologii zvířat hovoříme tehdy, snažíme-li se objasnit zákonitosti učení zvířat a poznat jejich psychické schopnosti. Jelikož se však v téměř každém projevu zvířete prolínají prvky vrozené i naučené a tvoří jednotný celek, musíme i my chápat etologii a psychologii zvířat jako jednotný komplex poznatků o zvířecím chování.
Ochočení a domestikace
Vlastnosti typické pro zvířata žijící v sociálním společenství (komunikativnost, přizpůsobivost a učenlivost) byly důvodem, pro který člověk začal předka dnešního psa ochočovat a posléze i domestikovat.
Pes patří do rodu šelem psovitých. Příslušníci tohoto rodu žijí v poměrně složitě organizovaných společenstvech - smečkách, a proto mají velmi výrazné sociální cítění. Vztahy uvnitř smečky se řídí určitými pravidly, hierarchie a postavení jednotlivých členů je pevně stanoveno a je potvrzováno a upevňováno pomocí rituálů. Změna může nastat pouze za určitých podmínek. Proto je u psovitých šelem vysoce vyvinuta schopnost komunikace, která jim umožňuje spolupráci při získání potravy, obraně teritoria a péči o mláďata.
Domestikační proces většinou začíná ochočením zvířete, ale jen samotné ochočení zvířete ještě zdaleka není domestikací. Ochočený vlk se nestane domácím psem a zdivočelý pes se nestane opět vlkem. Ochočení je jev týkající se jedince, kdežto domestikace je proces měnící celou populaci. Domestikovaná zvířata v zajetí nejen žijí, ale také se v něm rozmnožují po více generací. Dochází ke změnám ve fyziologii zvířat, která jsou výsledkem jednak přizpůsobení se umělým podmínkám, ale také výsledkem zásahů člověka, zejména při výběru rodičovských partnerů. Tyto změny jsou dědičné a upevněné, a tak se postupně jejich původní dědičné vybavení mění. Při domestikaci je nutná také izolace od původní divoké populace, protože bez ní by byly nové genetické vlohy opět potlačeny.
Mluvíme-li o ochočení, týká se vždy pouze jednotlivce. Ochočené zvíře se vzhledem ani duševně neodlišuje od příslušníků svého druhu. Je to proces, při němž zvíře, zpravidla mladé, z nějakého důvodu opustí své přirozené prostředí a žije pohromadě s člověkem.
Vrozené a získané chování psa
Chování zvířat představuje určitý sled projevů, které ve svém celku slouží k zachování života jedince a celého živočišného druhu. Chování dělíme na vrozené a získané, které lze rozložit na sled prvků, tzv. aktivit. Čím je aktivita jednodušší a čím jednodušší je podnět, tím je možné snadněji rozlišit, zda jde o aktivitu vrozenou či získanou. Při výchově a výcviku psa do chování zvířete zasahujeme a pokoušíme se jej formovat tak, aby vyhovovalo nejen potřebám daného plemene, ale aby také sloužilo ku prospěchu člověka. Budeme-li chovat zvíře tak, aby nemělo možnost se učit, mělo by jeho chování být určováno jen vrozenými formami. Například ucuknutí psa při přišlápnutí tlapky je jednoznačně reakce vrozená, usednutí na povel je reakce získaná (docíleno cílevědomým působením na psa), pronásledování a ulovení kořisti nebo sociální projevy jsou směsí reakcí vrozených a získaných (základní schéma je vrozené a jeho intenzita je ovlivněna zkušenostmi). Při vývoji mladého zvířete v izolaci a v prostředí chudém na vnější vlivy je dokonce do určité míry bráněno i fyzickému rozvoji nervové soustavy. Zavře-li tedy majitel své štěně do kotce, pouhý výhled přes pletivo rozhodně nestačí ke zdárnému vývoji budoucího pracovního psa. Psi kteří vyrůstali u nesvědomitého chovatele do čtyř až pěti měsíců uzavřeni v kotci, bez procházek a kontaktů s lidmi a jinými psy, jsou psychicky poškozeni. Štěňata která si v tzv. kritickém období nevštípila obraz člověka, jako příslušníka vlastního druhu, budou ve vztazích k lidem stále plachá a nedůvěřivá. Štěňata vychovávána v prostředí chudém na vnější podněty, budou mít i poškozeny schopnosti učení (proto je tak nutné seznámit se při koupi psa důkladně s podmínkami, ve kterých žil).
Vrozené chování psa
Etogram psa představuje souhrn funkčních okruhů vrozeného chování psa. Mezi nejdůležitější okruhy patří: lovecké chování, obranné chování, sexuální chování a sociální chování.
Funkční okruh loveckého chování byl domestikací psa zasažen snad nejvíce. Nejenže je pes od útlého mládí ve svém loveckém chování ovlivňován (nesmí honit zvěř nesmí si všímat domácí drůbeže apod.), ale už samotný dědičný základ loveckého chování je dlouhodobým šlechtěním zasažen. U některých plemen je lovecký pud silně utlumen, u některých je lovecké chování modifikováno (např. vystavování u ohařů, štvaní bez přiblížení ke kořisti u chrtů) nebo přesměrováno (specializace na pernatou zvěř).
Uvidí-li pes kořist, stane se pro něj podnětem, který spustí charakteristickou část instiktivního chování. Lovecké chování vyplívá ze zajištění potravy pro jedince i smečku. Tzv. myší skok je prvkem vrozeného chování psa. Je to naprosto jedinečná, a proto rozpoznatelná kombinace pohybů. Je dědičná, zvíře se ji nemusí učit a veškeré pohyby jsou při ní dokonale zkoordinovány. Skočí-li pes za kořistí, je jeho chování odpověď nebo-li reakce na podnět působící z vnějšího světa.
Pro rozpoznání malé kořisti stačí pouze dva základní znaky: určitá velikost objektu a jeho pohyb směřující směrem od psa. Proto štěňata skáčou za tenisovými míčky. Míček sice odpovídá velikosti malé kořisti, ale proto aby se za ním rozběhlo i malé nezkušené štěně, musí se kutálet směrem od psa. Pokud se míček kutálí směrem ke štěněti, které ještě nemělo příležitost si s míčkem pohrát, bude zmatené a skákat nebude. Obě základní vlastnosti malé kořisti musí působit společně. V tomto případě není míček v mozku psa okamžitě vyhodnocen jako objekt, který je možno lovit.
• Obranné chování se týká zejména teritoria. Naprostá většina psů bez ohledu na plemeno má silně zachovaný smysl pro obranu svého teritoria. I velmi drobný pes se proto zpravidla pokouší bránit své teritorium i proti podstatně většímu vetřelci.
• Sexuální chování směřuje k produkci potomků a tím k zachování rodu. Patří sem výběr partnera, páření a péče o mláďata. I do všech těchto činností psovi výrazně zasahuje člověk.
• Do funkčního okruhu sociálního chování patří veškeré projevy a aktivity, které upevňují a upravují vztahy a spolupráci uvnitř smečky.
Umění rozeznat a schopnost posoudit signály, které pes dává, je pro psovoda nesmírně důležité. I v případě, že pes slouží jako společník, jsou k bezkonfliktnímu soužití nutné základní znalosti projevů psa. Pokud má pes vykonávat často velice náročné činnosti, ke kterým směřuje výcvik a kvalitně spolupracovat se psovodem, musí vzájemný vztah psa a psovoda fungovat naprosto perfektně. Toho však bez znalosti sociálních projevů psa dosáhnout nelze.
Pro rozpoznání malé kořisti stačí pouze dva základní znaky: určitá velikost objektu a jeho pohyb směřující směrem od psa. Proto štěňata skáčou za tenisovými míčky. Míček sice odpovídá velikosti malé kořisti, ale proto aby se za ním rozběhlo i malé nezkušené štěně, musí se kutálet směrem od psa. Pokud se míček kutálí směrem ke štěněti, které ještě nemělo příležitost si s míčkem pohrát, bude zmatené a skákat nebude. Obě základní vlastnosti malé kořisti musí působit společně. V tomto případě není míček v mozku psa okamžitě vyhodnocen jako objekt, který je možno lovit.
• Obranné chování se týká zejména teritoria. Naprostá většina psů bez ohledu na plemeno má silně zachovaný smysl pro obranu svého teritoria. I velmi drobný pes se proto zpravidla pokouší bránit své teritorium i proti podstatně většímu vetřelci.
• Sexuální chování směřuje k produkci potomků a tím k zachování rodu. Patří sem výběr partnera, páření a péče o mláďata. I do všech těchto činností psovi výrazně zasahuje člověk.
• Do funkčního okruhu sociálního chování patří veškeré projevy a aktivity, které upevňují a upravují vztahy a spolupráci uvnitř smečky.
Umění rozeznat a schopnost posoudit signály, které pes dává, je pro psovoda nesmírně důležité. I v případě, že pes slouží jako společník, jsou k bezkonfliktnímu soužití nutné základní znalosti projevů psa. Pokud má pes vykonávat často velice náročné činnosti, ke kterým směřuje výcvik a kvalitně spolupracovat se psovodem, musí vzájemný vztah psa a psovoda fungovat naprosto perfektně. Toho však bez znalosti sociálních projevů psa dosáhnout nelze.
Ve stacionárním programu u nás zůstávají psi dle závažnosti poruchy chování, zpravidla je délka od 1 do 4 měsíců.
